UNI: Kumaneira

Ole Lukkoye – Kumaneira

Ruská kapela Ole Lukkoye, pojmenovaná podle skandinávského boha spánku a smrti u nás rozhodně není neznámá. Vystoupila mimo jiné v roce 2000 s velkým úspěchem i na festivalu Alternativa. Jejich styl bývá označován jako etno-cosmo trans či dokonce bio-hacking, což souvisí s jejich údajnou schopností propojovat hluboké vrstvy vědomí s racionálním vnímáním a pamětí. Tak pokud mě paměť neklame, jejich vystoupení v Arše před osmi lety mělo skutečně psychedelickou atmosféru, kterou jednoznačně podtrhovaly sugestivní a především zcela ústrojné projekce, které nebyly jen jakýmsi efektem či vycpávkou, ale skutečně integrálním prvkem celého díla. To ovšem neznamená, že Ole Lukkoye nelze poslouchat i bez vizuálního doprovodu. Jejich zatím poslední album KUMANEIRA (Antrop, 2006, 56:44) se sice stále nese v duchu globálního šamanství a najdeme na něm prvky ruského folkloru i ozvěny kultury jihoamerických Indiánů, ale oproti dřívější tvorbě se více utápí ve vlastním vesmíru a elektronika a samply tu hrají oproti etnickým nástrojům prim. Různé perkuse jsou zde tudíž spíše fi-ligránskou výšivkou než stylotvorným prvkem. Hypnotický rytmus sice v některých pasážích působí až vyprázdněně, ale je to spíše záměr a jakési uvolnění než nedostatek invence. Kapela sice působí v redukovaném obsazení, ale pestrost různých zvukových mašliček doplňuje přednatočenými pásky, kde se objevuje i fagot jejich dřívějšího člena Frola. Podle řady indicií by se mohlo zdát, že je tvorba Ole Lukkoye prvoplánově halucinogenní či snad depresivní, ale chyba lávky. Je to spíše očistný proces, který probíhá mezi muzikanty samotnými a zároveň se skutečně samovolně přenáší na vnímatele. To je ovšem opravdu mnohem silnější při živém vystoupení, tudíž všem příznivcům šamanské transcendentální psychedelie (ale v neposlední řadě i příznivcům novější tvorby krautrockerů Faust, s nimiž jsou Ole Lukkoye často srovnáváni) doporučuji koncert v Akropoli 18. května a přeji příjemný pozitivní průplach mozku.

Slabý Petr
Kulturní magazín UNI (Česko), 05/2008